Vlastní pozorování
Náš soubor tvoří 10 žen a 2 muži s koncentrickým zúžením zorného
pole ve věku od 7 do 52 let. Průměrný věk je 25 let, sledovací doba
je několik měsíců až 8 let. U všech pacientů výše uvedené testy
svědčily pro poruchu zorného pole funkčního původu. U většiny
pacientů jsme pozorovali při vyšetření více nebo méně vyjádřené
zvláštnosti v chování. V docházce na vyšetření byli až úzkostlivě
pečliví, do čekárny přicházeli v časovém předstihu. Většinou byli
astenické postavy, někdy výstředně oblečení, při vstupu do ordinace
měli někdy nejistou chůzi s nakláněním do stran. Při rozhovoru byl
na nich patrný určitý tělesný i duševní neklid, někdy jemný třes
rukou či celého těla, někdy i pláč prozrazující skutečné utrpení.
Při perimetrickém vyšetření jsme pozorovali úzkostlivost, někdy
nadměrnou únavu po krátkém trvání vyšetření, jindy křečovité svírání
ovládacího tlačítka přístroje a u jedné pacientky po chvíli takovou
slabost ruky, že musela sestra mačkat tlačítko místo pacientky.
Výsledky pomocných vyšetření byly u 11 pacientů negativní, u jednoho
pacienta bylo nalezeno organické onemocnění. Výsledek
psychologického vyšetření a testu Cornel-index-3 prokázal
vegetativní dystonii a potíže ve smyslu nervozity, úzkostí, depresí,
hypochondrických až paranoidních tendencí.
Z našeho souboru vybíráme 3 pacienty, kteří měli typický
charakter nemoci:
1.
Pacientka H.H., nar. 1981 navštívila očního lékaře roku 1992
pro zhoršení vidění. Vizus byl 5/10 vpravo a 5/15 vlevo, zevní i
nitrooční nález byl fyziologický, oboustranně emetropie, jen na
perimetru koncentrické zúžení zorného pole na 10 st. na obou očích.
Testy na možnou funkční poruchu byly pozitivní a vzhledem k
informaci matky o přecitlivělosti pacientky jsme ještě před
zahájením dalších vyšetření stav konzultovali s psychiatrem a dívce
zakázali její oblíbený sport - jízdu na kole. Řekli jsme jí, že
nesmí jezdit na kole tak dlouho, dokud se vidění do stran neupraví.
Po týdnu se zorné pole rozšířilo na 40 st a po 14 dnech mělo již
fyziologický rozsah. Také vidění se upravilo na 5/5 slabě
oboustranně, dodnes však přetrvává snížení vizu na blízko, kdy
tabulku Jager č.2 přečte velmi dobře, avšak Jager č.1 je pro ni
absolutně nečitelný. Protože tuto poruchu pociťovala i subjektivně,
napsali jsme ji brýle +1.0 dpt na blízko, které ji subjektivně velmi
pomáhají, ale Jager č. 1 s nimi také vůbec nepřečte.
2.
U druhé pacientky B.J., nar. 1974 trvala konstrikce zorného pole
na 10 až 20 st. 5 let, v průběhu kterých prodělala opakovaně náročná
vyšetření, marně hledající příčinu zúžení. K rozšíření zorného pole
došlo spontánně v 18 letech věku nemocné. Rozšíření si dáváme do
souvislosti s nabytím určité svobody a volnosti, ve které byla dříve
přísně omezována.
Vyšetření statickým počítačovým perimetrem - zorné pole před
Vyšetření statickým počítačovým perimetrem - zorné pole po
3.
U pacienta Č.J. nar. 1945 se jednalo obdobné snížení vizu i
konstrikci zorného pole jako u první pacientky. Protože jsem ho znal
osobně jako člověka velmi vyrovnaného a klidného, jehož chování
vůbec nezapadalo do uvedené charakteristiky, pátrali jsme po
organickém onemocnění ve spolupráci s neurology zvláště pečlivě, ale
nenalezli jsme jej. Po několika letech se pacient dostal do
konfliktní situace v práci, která vedla k depresi a opakovaným
hospitalizacím na psychiatrickém oddělení.